Upravit stránku

Genitální opar (herpes genitalis) je jednou z nejrozšířenějších pohlavně přenosných infekcí postihující především dospělé osoby. Původcem onemocnění je lidský herpes virus, který má 2 sérotypy – typ HSV-2, který způsobuje právě již zmíněný genitální opar a typ HSV-1, který je obvyklou příčinou oparu na rtu (herpes labialis). V určitých případech může být typ HSV-1 také příčinou vzniku oparu na genitálu a opačně.

Inkubační doba je 2-14 dní (v průměru 6 dní). Herpetické onemocnění může probíhat ve dvou fázích. Jako primoinfekce(první infekce), kdy virus proniká do organismu jedince, který se s virem ještě nesetkal. V místě budoucího výsevu puchýřů předchází krátké období nespecifických příznaků jako jsou bolest, svědění či brnění. Poté dojde k výsevu puchýřů, které se však rychle strhnou a pacientka se většinou dostaví k vyšetření u svého gynekologa již ve fázi vřídků či strupů. V popředí stížností ženy je většinou bolest daného místa, bolestivé močení či bolest při pohlavním styku. Součástí primoinfekce jsou i celkové příznaky jako horečka či bolesti svalů a celková únava. Výsev trvá kolem dvou týdnů a poté dochází ke spontánnímu vyhojení. Vymizením herpetických puchýřů mizí potíže ženy a klinické známky onemocnění, virus však v těle zůstává v nervových uzlících periferních nervů a kdykoliv v budoucnu, především při oslabení organismu (při menstruaci, virose, stresu, horečce), může dojít k opětovné aktivaci (recidivě) infekce a vzniku puchýřů. Ty jsou však menší a je jich méně než při primární infekci. Doba výsevu je kratší, subjektivní obtíže jsou menší a celkové příznaky jako při chřipkovém onemocnění nejsou přítomny.

Typickým projevem genitálního oparu jsou tedy puchýře obsahující velmi infekční tekutinu, které se zvětšují a po určité době dojde k jejich prasknutí, spodina puchýřů pak vysychá a tvoří se strup, který posléze odpadá. Diagnóza je snadná a učiní se z typického klinického obrazu. K léčbě genitálního oparu se používají tzv. virostatika (např. acyclovir – Herpesin, Zovirax), které však mohou jenom zkrátit dobu výsevu herpetických puchýřů a zkrátit vylučování viru. Virostatika jsou volně prodejná ve formě mastí k lokální aplikaci na postižené místo, či vázaná na předpis lékaře ve formě tablet a injekcí. Toto celkové podání léků proti genitálnímu oparu je na místě především u pacientek s oslabeným imunitním systémem, u primoinfekce či u častých recidiv (opakování se) nemoci. To, jaká forma léčby bude pro vás nejvhodnější, určí dle závažnosti nemoci váš gynekolog. Důležitou součástí léčby jsou léky proti bolesti (analgetika) a samozřejmě dostatek vitamínů.

Genitální opar se bohužel nevyhýbá ani těhotným ženám. Dojde-li k primoinfekci v I. trimestru těhotenství, může být vyšší riziko spontánního potratu či může dojít k rozvoji různých vrozených vad plodu (především v oblasti mozku). Primární infekce ve II. či III. trimestru zvyšuje riziko předčasného porodu. K nákaze dítěte od matky může dojít i během porodu infikovanými porodními cestami. Pokud má tedy matka v období porodu výsev herpetických puchýřů, je indikován primární císařský řez. V ostatních fázích onemocnění není důvod pro operační ukončení těhotenství a porod je veden vaginální cestou.

Prevencí proti infekci je v případě genitálních oparů snížení rizikového sexuálního chování a bariérová ochrana, tzn. kondom, ovšem jen za předpokladu, že se puchýře nachází v oblasti, kterou kondom pokrýváNa místě jsou také zvýšená hygienická opatření, jako nepoužívat společné ručníky, žínky atd.

Nahoru