Upravit stránku

Děložní myomy jsou nezhoubné nádory hladké svaloviny děložní, které postihují až 40 % žen v reprodukčním věku a jsou častou příčinou návštěvy v gynekologické ambulanci. Mohou dorůstat různých velikostí. Od velmi malých cca kolem 1 cm,  které jsou většinou bez příznaků a stačí je pouze sledovat v rámci pravidelných gynekologických prohlídek, až po desítky centimetrů velké nádory, které pak působí ženám nemalé obtíže.

Příznaky děložních myomů závisí zejména na jejich velikosti a uložení. Mezi typické příznaky patří prodloužené a silnější menstruační krvácení, které může vést až k chudokrevnosti, bolest v podbřišku, obtížné močení či časté nucení na močení, zácpa. Méně časté příznaky jsou bolest při pohlavním styku, bolest při menstruaci, zvětšení podbřišku a krvácení mimo menstruační cyklus. Děložní myomy mohou být také příčinou neplodnosti, potratů, komplikací v těhotenství a při porodu. Pokud se opakovaně objevují některé z výše popsaných obtíží, je vhodné podstoupit gynekologické vyšetření.

Otázka růstu myomů je naprosto individuální a zřejmě závisí na mnoha faktorech jako je věk, hormonální pozadí, počet prodělaných těhotenství a jejich časový odstup. Zcela jisté je, že myomy jsou nádory hormonálně závislé, což vede k jejich rychlému růstu v těhotenství, především v prvních třech měsících, a naopak v poporodním období během kojení a po přechodu dochází k jejich pozvolnému zmenšování.

Tyto nezhoubné nádory jsou většinou diagnostikovány během gynekologické prohlídky. Podezření na ně pojme gynekolog podle charakteru obtíží pacientky nebo při pohmatovém nálezu zvětšené či hrbolaté dělohy a toto podezření poté potvrdí provedením ultrazvukového vyšetření.

Pokud myomy nezpůsobují žádné obtíže a jejich velikost se nezvětšuje, stačí pouze docházet na pravidelné kontrolyk obvodnímu gynekologovi. V opačném případě je nutno přistoupit k léčbě. Léčba děložních myomů závisí na mnoha faktorech, a to na jejich velikosti, uložení, na věku ženy a na tom, zda plánuje těhotenství či ne. Léčbu myomů můžeme rozdělit na medikamentozní (podávání léků) a chirurgickou. Cílem medikamentozní léčby dělohy obsahující myomy je dosažení časově omezeného zmenšení myomu, které může zlepšit vyhlídky následné operace. Dobrých výsledků lze dosáhnout u pacientek s krvácivými problémy v souvislosti s menšími myomy (které nezasahují do dutiny děložní) pomocí hormonálního nitroděložního systému (tělíska) s hormonem levonorgestrelem. Mezi chirurgickou léčbu pak řadíme operace dělohu zachovávající, které jsou technicky náročnější a až na výjimky rezervovány především pro ženy plánující těhotenství a dále operace, které vedou k odstranění dělohy, tzv. hysterektomii. Odstranění dělohy lze provést otevřenou břišní cestou u rozsáhlých nálezů nebo u nálezů méně rozsáhlých cestou laparoskopickou či kombinací laparoskopie a vaginálního přístupu (odstranění dělohy „spodem“). Poslední, relativně novou možností léčby myomů, která se provádí pouze na specializovaném pracovišti, je embolizace  děložních tepen. Tato metoda je prováděna ve spolupráci s radiologem a vede k tomu, že myom přestane být zásobován krví a sám odumře, nebo se výrazně zmenší.

Nahoru